Videohry už nejsou jen zábavou několika málo nepříliš společenských podivínů, kteří si mohou dovolit koupit nabušené počítače – a jejich dětí; díky sociálním médiím stále častěji pronikají do povědomí i těch, kteří by jinak hrám moc neholdovali.
Jsou to pro nezasvěceného poněkud zvláštní turnaje: Mladí lidé – často kolem patnácti, šestnácti let, kdy jsou mistři FPS a stříleček na vrcholu (u RTS a jiných žánrů bývají o něco starší) – sedí u počítačů, klikají na myš a ťukají do klávesnice.
Je to sport, není to sport? To je diskuze pro jiné médium, a především souvisí s tím, jak jsou vnímány třeba šachy; fyzická aktivita se při hraní moc nevyvíjí, ale nutný talent, tisíce hodin tréninku a naprostá oddanost „řemeslu“ jsou obdobné. Ani tak na tom ale nesejde, je to zkrátka e-sport.
Apex Legends se momentálně řadí k nejpopulárnějším battle royale hrám na světě. Zdroj: Respawn
Dívat se je snazší než hrát
Úsvit štědře sponzorovaných turnajů u her jako Fortnite, Hearthstone nebo CS:GO přišel ve stejnou dobu, co se začal masivně rozvíjet fenomén youtuberů, Twitche a dalších služeb (Mixer?). Není to náhoda, ale přímá souvislost. Twitch má denně 15 milionů aktivních uživatelů. Málo? Možná, ale je to jen jedna jediná služba, a streaming je v plenkách.
Popularizace totiž nutně souvisí se zábavou. Sledovat, jak někdo hraje, se na první pohled zdá jako nesmysl. Proč se na někoho dívat, když to samé mohu dělat též? Jenže to je stejné jako třeba u fotbalu: Ten také může teoreticky hrát skoro každý, ale v praxi se na něj většina lidí raději podívá.
Byť hry jsou stále specifická disciplína, i zde strmě roste počet diváků, kteří, místo aby videohry hráli, tak se na ně raději dívají z pohodlí gauče (židle, postele, vlaku, šaliny…). Nejde jen o sledování samotného umu a profesionality, jde také o show.
A Fortnite, ten je pro změnu nejpopulárnější videohrou současnosti. (A rovněž battle royale.) Zdroj: Epic Games
Turnajoví profesionálové streamují své hry běžně, ale ne vždy se počítají mezi ty nejpopulárnější. U nich najdeme hráče, kteří své počínaní komentují, vtipkují se sledujícími a interagují s komunitou; přidávají zkrátka něco navíc, probouzí dodatečný stupeň interaktivity, kdy divák sice sám hru nehraje, ale cítí se více její součástí.
Asi i proto je populární praxe, kdy si streamer vybere jednoho ze svých sledujících a zahraje si s ním pár kol v týmu.
Adidas, Nike i Red Bull
V poslední době nejlépe ukazuje na popularitu streamovacího a videoherního byznysu Tyler Blevins, lépe známý pod přezdívkou Ninja. Mladý streamer (byť s 28 roky už je na poměry komunity vlastně postarší) s abstraktními barvami vlasů je nejen ďábelský rychlý hráč, ale především nekontroverzní, sympatický a ikonický. Hraje Fortnite, díky čemuž masivně sbírá diváky hlavně u mladších generací, a je až překvapivě dobrý v budování osobní image (s dávkou štiplavé nadsázky lze říct, že je lepší marketér než hráč).
S ovladačem se na turnajích moc nehraje, dominuje klávesnice a myš, a hlavně Windows jako OS.
A velké firmy se chytají sponzoringu, navíc hlavně ty sportovní. Žádná zanedbatelná jména, ale ty, které známe z fotbalu, z tenisu, z atletiky. Ninja uzavřel dohodu s Adidasem a dlouhodobě ho sponzoruje Red Bull, známý podporou adrenalinových sportů. Nike zase uzavřelo dohodu s čínskou League of Legends ligou, kam dodá účastníkům dresy.
Je to vlastně přirozená evoluce: Nová technologie dá vzniknout novému druhu zábavy, která se postupně přemění z novinky na mainstreamově sledovanou podívanou. U nás jsou e-sporty stále ještě v plenkách, ale šikovných českých týmů je celá řada.
A co si z toho všeho odnést? Mainstreamové videohry a streaming jsou tu, a také tu hodlají zůstat. Mají diváky, sponzory, sportovce i zázemí a jejich popularita může jen růst. Pravda, finanční stránka věci je prozatím někde úplně jinde než u nejpopulárnějších sportů. Důležité slovíčko je ale ono „prozatím“.
