Neznámý dopadový kráter byl objeven pod kilometr tlustým Grónským ledovcem. S velikostí odpovídající rozloze Paříže se řadí mezi největší známé impaktní krátery na světě. Kdy k dopadu došlo a jak měl následky?
Asteroid bohatý na železo měřil podle výzkumníků přibližně kilometr v průměru. Nejasnosti však panují ohledně doby, kdy k dopadu pravděpodobně došlo. Podle prvních odhadů dopadl na Zemi před 3 miliony až 12 tisíci lety.
Dopad asteroidu vymrštil do atmosféry obrovské množství horniny a vodních par, přičemž důsledky této události mohly být mj. spouštěčem poslední doby ledové. Rozsáhlý kráter postupně zaplnila až kilometrová vrstva ledu, pod kterou zůstal ukrytý tisíce let. Až do letošního roku.
Kráter ukrytý pod grónským ledovcem objevil vědec náhodou
Podle výzkumníků vedla k objevu náhoda. Jedná se totiž mj. o první velký kráter, který byl objeven pod kontinentálním ledovcem. „V roce 2015 jsem se koukal na novou mapu podloží pod grónskými ledovci a narazil jsem na velký kruhový útvar pod ledovcem Hiawatha na severozápadě země,“ zmínil spoluautor studie Nicolaj K. Larsen z Aarhuské university v Dánsku.
Společně s kolegou Kurtem Kjaerem rychle přišli na to, že se jedná o unikátní objev a zbýval nelehký úkol – dokázat, že se skutečně jedná o místo dopadu asteroidu.
Prvním krokem byla analýza leteckých snímků oblasti zachycených v letech 1997-2014. Rozlišení smínků však nebylo dostačující. Následně byla vyslána vědecká výprava, jejímž cílem bylo detailní zkoumání podloží pod ledovcem Hiawatha za pomoci speciálního radaru. Pomohly také satelitní snímky oblasti, které hypotézu potvrdily. „Zajímavé je, že když už víte, kde se kráter nachází, je jej možné rozpoznat pouhým okem i z okna letadla. Je úsměvné, že až doposud se nikdo nepodivil nad tím, o jaký útvar by se mohlo jednat,“ dodává spoluautor studie, John Paden.
Následovalo zkoumání okraje kráteru a odběr vzorků z řek. Odebrané vzorky prokázaly přítomnost charakteristických minerálů a znaků dopadu vesmírného tělesa. Podle zjištění vědců dopadl asteroid na Grónsko až poté, co už byla oblast pokrytá ledovcem. Podle odhadů se tedy nemusí jednat o příliš vzdálené období. Potvrzují to i názory geologů, podle kterých by se nemohl kráter zachovat delší dobu v takto dobrém stavu a bez výraznějších známek eroze.
- Proč už nelétáme na Měsíc?
- Vydrží bez jídla a vody i desítku let, přečká živelné katastrofy. Želvuška dává šanci mimozemskému životu
Jak určit stáří kráteru?
Vědci si nyní lámou hlavu, jak co nejpřesněji určit stáří kráteru a tím pádem i období dopadu tělesa. Nejpřesnější by mělo být provrtání ledu a odběr vzorků pro absolutní (číselné) datování hornin.
Možné však je, že komplikované vrtání nakonec nebude zapotřebí. Dopad takto velkého tělesa musel vymrštit do atmosféry obrovské množství prachu, hornin a vodní páry. To všechno by mělo mít na svědomí zablokování slunečního záření a tím pádem globální ochlazení planety. Za využití stratigrafie, tedy prostudováním stáří sedimentárních vrstev hornin, by mělo být možné přesně určit stáří kráteru. Na výsledky si však budeme muset ještě chvíli počkat.
