Astronautům během pobytu ve vesmíru trvá podle nové studie amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) dokončit úkoly déle, než když se jim věnují na Zemi. Po ukončení mise a návratu domů však jejich kognitivní schopnosti navrací do normálu, což znamená, že netrpí trvalým poškozením mozku.
Vesmír je nepřátelské prostředí k životu a na lidském těle si vybírá vysokou daň, ať už hovoříme o ztrátě hustoty kostí, svalové atrofii nebo škodlivých účincích na oči, srdce, buňky a celkovou lidskou fyziologii. Hůře prozkoumán je jeho vliv na mozek.
Vědci sice zjistili, že v kosmu dochází k přepojování mozkových neuronů, což podle nich může poukazovat na snahu organismu adaptovat se na mikrogravitaci. Velkou neznámou však byl dosud dopad pobytu ve vesmíru na kognitivní funkce.
Astronautům se v kosmu zpomalují kognitivní funkce. Foto: Pixabay
Tým z NASA Behavioral Health and Performance Laboratory nechal 25 astronautů provádět úkoly vyžadující rychlé provedení, práci s pamětí a pozornost na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) a na Zemi, aby mohl porovnat výsledky.
Astronauti museli dokončit 10 testů na Zemi – jednou před startem do vesmíru a dvakrát po návratu domů (10 dní po přistání a 30 dní po přistání). Stejné úkoly museli dokončit na ISS na začátku i konci jejich šestiměsíčních misí.
Extrémní stres
U každého z testů vědci měřili rychlost a přesnost astronautů a výsledky porovnávali s těmi ze Země. Podle výsledků zveřejněných v časopisu Frontiers in Physiology trvalo astronautům na ISS dokončit úkoly déle než na Zemi.
Na druhou stranu si zachovali stejnou úroveň přesnosti. Co je hlavní, změny v kognitivních dovednostech po návratu na Zemi nepřetrvávaly. To znamená, že nedošlo k poškození mozku astronautů a k trvalým kognitivním změnám.
Vesmír vyvíjí na organismus astronautů extrémní stres. Foto: Pixabay
Hlavní autorka studie Sheena Devová podle serveru Gizmodo vysvětlila, že vesmírné prostředí vyvolává na organismus astronautů extrémní stres mikrogravitací, kosmickým zářením i samotnými požadavky na mise, které jsou samy o sobě velice náročné.
Devová to přirovnala ke stresovým situacím na Zemi. Jakmile se v nějaké takové ocitneme, mohou se zpomalit naše kognitivní dovednosti. Nebo k nedostatku spánku, kvůli kterému jsme při plnění úkolů pomalejší než obvykle.
