Vždy to byl, je a bude dosti nejasný, poloprůhledný bod. Pilířem demokracie je svoboda slova, jenže její největší slabinou je zneužívání téhož. Jak vyřešit tento paradox, to neví ani ten největší vizionář mezi sociology – nebo matematik. Konec konců, exaktní vědy často najdou řešení tam, kde se ani nezdají být.
Faktem ale prozatím je, že právě abstraktní souboj mezi cenzurou a svobodou slova je – silně zjednodušeně – skvělý příklad éry, v níž zrovna žijeme. Jistě, definic by se našlo hodně: Doba internetová, doba virtuální, éra digitalizace, úsvit robotiky a podobně. Takových vyjádření lze i dnes najít desítky, a mnohých jsem se vědomě sám dopustil, ale žádná z nich přesně nevystihuje to nejpodstatnější, proč je konec druhého desetiletí 21. století takový, jaký je.
Digitální svět jako nástroj demokracie
Ideálně to vystihuje právě střet mezi pravdou a lží, a mezi různými názory. Fakt není názor – fakta jsou nepopiratelná, názor vyplývá z vlastního pozorování a z neověřitelných tvrzení. Dnes však mnohdy stavíme obojí na stejnou úroveň: Názor je fakt, a fakt je jen názor. Jak jinak vysvětlit třeba skupiny, které hlásají, že Země je placatá? Není, a jde o ověřitelný fakt. Ale zároveň někdo tvrdí opak, a je to jeho názor – a proti něčemu takovému se těžko brojí, pokud zároveň tolerujeme, že hlásat svůj názor je legitimní.
To není kritika současného stavu, jen poukázání na vady, které se těžko řeší.
Skvěle současný neutěšený stav vystihují sociální sítě, jakýsi symbol moderní doby. Facebook řeší boj za svobodu slova extrémně špatně, i přes veškerou snahu; jiné sítě se jen snaží předejít aktivnímu bombardování, které provází jakýkoliv neuvážený tah týkající se mazání příspěvků. Problémům podlehl Twitter, Reddit i další služby. Vyhnout se tomu prakticky nejde, špatně je jakákoliv reakce, jen pokaždé pro jinou skupinu lidí.
Řešení je v nedohledu, protože střet mezi cenzurou a svobodou slova je hluboce zakořeněn v samotné podstatě demokracie. Je to nevýhoda, ano, ale zároveň důvod, proč vůbec já mohu psát tento příspěvek, a vy o něm diskutovat.
Internet a sociální sítě, ať už je máme rádi nebo ne, jsou přirozeným rozšířením základních lidských práv. I v zemích, kde panují autokratické metody a neutěšené podmínky představuje internet místo, kde svoboda nabývá na síle. I v zemích jako Čína, které se snaží internet kontrolovat, jak jen to jde, prosvítají slabá světýlka základních prvků svobody.
Diskutujme s otevřenou myslí, tolerantně a uváženě. Rychlé sepsání reakčního příspěvku je to samé, jako když v hospodě po pár pivech vykřikujeme svoje nepříliš promyšlené, alkoholem posilněné názory. Nemusí být nutně špatné, ale nejsou podány tak, aby měly argumentační hodnotu a aby skutečně mohly někomu přispět k zamyšlení se nad vlastním postojem. Dbejme na formu naší argumentace: je důležitá.
Komentář
