Bez lithia se moderní svět obejde jen těžko – typů baterií je mnoho, ale lithium-iontové pohání značnou část moderního světa, včetně chytrých telefonů nebo elektromobilů, uvádí server Wired.

Jenže lithium s sebou nese celou řadu problémů. Jde o prvek poměrně vzácný; na Zemi vzniklo primárně jaderným rozpadem těžších kovů. Těží se na relativně málo místech, a větší zásoby má jen pár zemí.

Zdroj: Pixabay

Ano, Česko mezi ně patří – nachází se tu asi 1,3 milionu tun Lithia (dle současných odhadů), což je sice číslo nezanedbatelné, ale ani nikterak význačné. Je rovněž otázka, zda by jeho těžba vůbec byla ekonomicky smysluplná, ale to teď nechme stranou. Nedávná česká debata o lithiu byla vedena primárně politicky a populisticky pro politický zisk Andreje Babiše, nikoli s reálnými zájmy země v mysli.

Čínská dominance

Problematická je také jeho přeprava. Lithium je nestabilní, a jeho transport i u velkých logistických společností provází přísná bezpečnostní opatření, a tedy zvýšené náklady.

Zdroj: Pexels

Mezi hlavní čtyři producenty patří Austrálie, Chile, Čína a Argentina; největší zásoby má Bolívie (která není producentem) a Argentina, Chile, USA, Austrálie, Čína a Demokratická republika Kongo.

Dá se ale s klidem říct, že dva nejdůležitější hráči na poli těžby kriticky důležitého Lithia jsou Čína a Austrálie. Důvody nejsou jen ekonomické, ale i politické: Zatímco Čína je současným dominantem zpracování lithia pro potřeby lithium-iontových baterií (a klíčová i pro těžbu), Austrálie představuje alternativu, která je pro současné politické směřování západních mocností daleko stravitelnější.

V posledních desítkách let důležitost „bílé ropy“ výrazně vzrostla. Li-ion baterie pohání mobily, automobily a spoustu dalších elektronických zařízení. Bez lithium-iontových baterií by se rozpadl mobilní svět i dlouhodobá strategie automobilek jako BMW, Volkswagen nebo samozřejmě Tesly. Jistě, bateriových technologií, obzvláště alkaloidových, je celá řada, ale jejich využití pro automobily či smartphony by zkrátka nebylo natolik vhodné.

Zdroj: Pixabay

Změna politiky, ale přijde včas?

Čína si zároveň zajišťuje klíčové politické a obchodní dohody v zemích bohatých na zásoby Lithia, které jej ale prozatím neumí těžit, nebo to pro ně není výhodné. Pro USA a Evropu jde o potenciální nebezpečí; možnost, kdy by mohla Čína držet celý západní svět v šachu svými zásobami lithia a schopností je zpracovat.

Do USA a Evropy se postupně přelévá část masivní industriální IT výroby, které Čína roky dominovala. Velké továrny, výrobní závody a kampusy otevírá Německo, Spojené státy a rozšířené můžeme očekávat i v Česku. A velká část z nich bude potřebovat lithium.

Zdroj: Pixabay

Je klíčový rozdíl mezi „pouhou“ diskutabilně výnosnou těžbou lithia, a finálním zpracováním Lithia. To je komplikované, drahé, vyžaduje roky investic, a právě tady je dominance Čína velmi výrazná. USA a EU se snaží s výrobou začít, ale na první vlaštovky pokroku můžeme čekat roky – a asijský drak do té doby zpracovává přibližně dvě třetiny lithia na trhu celosvětově.

Bez výraznějších finančních snah by tak i lithium vytěžené třeba v Česku muselo nejprve pro zpracování putovat do Číny – což poněkud eliminuje onen benefit lokální produkce.

Jediné, co dosud západ chrání, je složení samotných baterií. Lithium představuje jen část z nutných materiálů, mezi něž patří kobalt, nikl, měď a další suroviny, které asijské mocnosti chybí (nebo respektive je neumí zpracovat v dostačující kvalitě). Ani jedna ze stran tak momentálně nemá zájem na žádných problémech. Baterie potřebují všichni, a ani jedna strana je nemůže vyrábět v dostatečném množství bez pomoci ostatních.

Zdroj: Freepik

Zatím stojí lithový svět v nestabilní rovnováze. Až čas ukáže, jak se bude situace vyvíjet dál.

Zdroj: Wired, Volkswagen, USGS