O informačních technologiích se stále často mluví jako o velmi mužské profesi: vpravdě, IT studuje méně žen a v oboru samotném jich i méně pracuje. Historie však, pro někoho možná překvapivě, zná jména hned několika významných žen, které ke vzniku a rozvoji IT významně přispěly. Mezi nimi má výsadní postavení Augusta Ada King, hraběnka z Lovelace – dnes o špetku známější jako Ada Lovelace.

Prozatím jsme v naší nepravidelné sérii Neznámí velikáni psali pouze o mužích: O otcovi dnešního internetu Lawrenci Robertsovi; o velkém německém inženýrovi, který se zasloužil o vývoj počítačů a detekci gravitačních vln Heinzi Billingovi; a v neposlední řadě o Douglasovi C. Engelbartovi, který sestrojil první počítačovou myš na světě.

Nyní konečně nastal čas podívat se i na ženskou stopu, která je daleko viditelnější, než si možná myslíme. Vraťme se nyní na úplný počátek moderních výpočetních zařízení; na dobu, kdy stroj počítající cokoliv jiného než matematické vzorečky ještě nikoho ani nenapadl a kdy vše ještě bylo pouze mechanické, nikoli elektronické – do první poloviny 19. století.

Dcerou lorda Byrona

Ada Lovelace se narodila 19 prosince 1815, a to prosím do rodiny více než známé: jejím otcem totiž byl George Gordon Noel Byron, známý též jako Lord Byron: slavný básník a přední představitel romantické literatury. Jeho díla jako Childe Haroldova pouť nebo Don Juan patří mezi povinnou literaturu po celém světě a básnickou povídkou Vězeň chillonský se inspiroval třeba náš Karel Hynek Mácha. Ještě známější je však pro svůj extravagantní život plný milostných skandálů, velkých dluhů a neověřených obvinění z incestu a sodomie.

Ada Lovelace byla jeho jediným dítětem vzešlým z manželství, příliš ho však neznala – zemřel, když jí bylo osm, a už předtím s ní matka od lorda Byrona, jehož život nebyl pro rodinné soužití zrovna ideální, odešla.

Přestože v mládí byla často nemocná a po spalničkách částečně paralyzovaná, rozvíjela své matematické a technologické dovednosti. Už ve svých dvanácti letech si usmyslela, že chce létat, a následující roky z části trávila promýšlením dalšího postupu – a mimoděk tím prokázala svůj nepopiratelný technický talent a logické smýšlení. V únoru 1828, ve svých 14 letech, se rozhodla sestavit si křídla: vyrobit je chtěla z papíru, hedvábí, drátů a ptačích per. Zkoumala anatomii ptáků, aby zjistila správnou velikost křídel oproti velikosti těla; psala si deník, do kterého poznamenávala některé své nálezy. Byť nakonec k žádnému letu nakonec nedošlo, Ada Lovelace měla k technice zjevné sklony.

S vědou, ale bez volebních práv

O pět let později, v roce 1833, když jí bylo 19, ji její blízká přítelkyně Mary Somerville – spisovatelka, matematička, geografka, astronomka a v mnohém renesanční člověk, která se významně zasloužila o zapojení žen do vědeckých oborů – seznámila s Charlesem Babbagem: otcem počítačů.

Ještě krátce k Mary Somerville, neboť tak významnou ženu nelze zmínit jednou větou. Po její smrti v roce 1972 ji deník The Morning Post označil za „královnu vědy“ a zpečetil tak nesmrtelnost Mary Somerville v očích bádání a výzkumu.

Nezapomeňme, že žila na počátku 19. století, tedy v době, kdy učené a vzdělané ženy jen málokdo bral vážně a jejich zájem o vědu se bral spíše jako roztomilý a poněkud nepatřičný koníček, který si mohly dovolit jen ženy z bohatých a/nebo vlivných rodin.

Když mimochodem John Stuart Mill organizoval masivní petici v parlamentu za volební právo žen, nechal právě skotskou vědkyni petici podepsat jako první – tak moc si jí vážil jeden z nejvlivnějších myslitelů klasického liberalismu, zastánce principu laissez faire. Nakonec se Mary Somerville dožila 91 let – o 55 víc než Ada Lovelace.

Hazard, rakovina a příliš brzká smrt

Ale zpět k ženě, která vymyslela první počítačový algoritmus. S Charlesem Babbagem si dopisovala mnoho let a seznámila se i s dalšími vědci, mezi nimi se sirem Davidem Brewsterem nebo Michaelem Faradayem, či spisovatelem Charlesem Dickensem.

V červenci 1835 se vzdala za Williama Kinga, hraběte z Lovelace, s nímž měla tři děti; a od něj také získala svůj šlechtický titul anglické hraběnky.

V pozdějším životě nebyla zrovna šťastná – nepříliš dobrý vztah s matkou (byla k ní dle dopisů chladná, více ji v dětství vychovávala babička) doplnil hazard, kterému propadla a nadělala velké dluhy. Zemřela v pouhých 36 letech na zhoubný nádor dělohy.

Přes krátký život však dokázala položit základ počítačovým algoritmům.

Stvoření algoritmu souviselo s její touhou odhalovat nová fakta o lidském mozku: chtěl kupříkladu vytvořit matematický model toho, jak mozek dává vzniknout myšlenkám a nervy citům. Ač toho nikdy nedosáhla, lásku k matematice uplatnila jinde, v odvětví, jehož potenciál odhalila o 100 let dříve než její a Babbageovi následovníci.

Matematičkou a vizionářkou

Když jí Charles Babbage jeho diferenční stroj představil, byla jím fascinována: začala ho často navštěvovat, a i on si hraběnku z Lovelace oblíbil pro její intelekt a analytické dovednosti.

Velmi důsledně se věnovala ještě pokročilejšímu vynálezu Babbage, analytickému stroji: Babbageově návrhu obecně použitelného mechanického počítače. Měl aritmetickou jednotku, řídící tok s podmíněným větvením a cykly i integrovanou paměť. Nebyl sice nikdy dokončen, ale šlo o první návrh turingovsky úplného počítače – byl tak pokrokový, že první skutečný obecně použitelný počítač vznikl až za dalších více než 100 let.

Zatímco mnoho vědců analytický stroj nepochopilo, ignorovalo nebo jim přišel nezajímavý, Adu Lovelace fascinoval. Devět měsíců strávila překladem francouzského článku italského generála a matematika (a mimochodem budoucího premiéra Itálie) Luigiho Meanbrea do angličtiny, který o Babbagově stroji a návrzích psal. Dělala si k němu poznámky, které dohromady byly třikrát tak dlouhé, jako samotný text.

Ve zcela konkrétních detailech popsala metodu pro kalkulaci sekvence Bernoulliho čísel; kdyby byl stroj dokončen, zvládl by je dle metody správně provést. První algoritmus. Lovelace proto platí za první počítačovou programátorku na světě a její metodu lze chápat i jako první počítačový program.

Fantastickým způsobem také popsala svou skepsi vůči představě umělé inteligence: „Analytický stroj nemá žádné myšlenky na to něco vytvářet. Dělá to, co mu poručíme udělat. Dokáže udělat analýzu, ale nemá možnost sám předpokládat jakékoliv analytické souvislosti či pravdy.“ Toto vyjádření mimochodem, v kontextu pozdějších počítačů, vyvracel i Alan Turing a řada dalších vědců; dodnes by mohlo sloužit za téma k neřešitelnému sporu, neboť umělá inteligence stále není tak daleko, aby dokázala sama přemýšlet. U analytického stroje pak vyjádření platí stoprocentně.

Odkaz první programátorky

Jsou však počítačoví vědci a historici, kteří Adu Lovelace jako první programátorku neuznávají; hlavním argumentem je, že původní práce stojí na Charlesi Babbageovi, nikoliv na hraběnce, která „pouze“ opoznámkovala reakci matematika Meanbrea a rozšířila jej vlastním algoritmem. Mezi kritiky současného výkladu role Ady Lovelace patří kupříkladu historici Doron Swade nebo Allan G. Bromley.

Zastává se jí naopak počítačový vědec Stephen Wolfram, autor stejnojmenného programovacího jazyku. Sofistikovanost a jasnost kalkulace Bernoulliho čísel považuje za významnější, než jakékoliv Babbageovi neuveřejněné algoritmy pro jeho analytický stroj.

Její odkaz i přes kritiku a nejasnosti však přežívá, a je silnou zprávou pro všechny ženy, které se chtějí počítačovým vědám věnovat: Byla totiž, především a primárně (a to nerozporují ani kritici) první osobou mimo Babbage, která pochopila potenciál a smysl moderních počítačů.

A právě v tom je možná úplně nejvýznamnější: spolu s její „mentorkou“ Mary Somerville je totiž upomínkou toho, že i v době, kdy ženy ještě nemohly ani volit, byly v technických vědách aktivní, tehdejší společnosti navzdory.

8. říjen 2018 byl v USA slaven jako Den Ady Lovelace, což jednomyslně schválil senát Spojených států amerických.

Nechť její odkaz žije dál.

Zdroje: 1, 2, 3, 4,