Polaritní rozdělení naší planety nadále trvá: Stále proti sobě stojí velmi odlišné světy, ale už to není svět západní a svět východní – a někdy jich je víc než dva. Mnohdy už ani nezáleží na tom, jaké světy to jsou, ale jen, že existují.

Po pádu Železné opony, pomyslně i reálně oddělující dva úplně odlišné styly života a smýšlení, a po rozpadu Sovětského svazu se zdálo, že svítá na zlaté časy lidstva: Věčný mír, vítězství demokracie a kapitalismu a sjednocení toho, co bylo před desítkami, někdy i stovkami let rozděleno.

Jak rychle tato iluze vyprchala. V něčem stále trvá, a dala nám možnosti, o nichž se našim předkům ani nesnilo. Můžeme cestovat – pokud zrovna svět nedevastuje virová pandemie – můžeme navštívit v jeden týden Rusko a v ten druhý Spojené státy, byť s určitými omezeními. Můžeme si, v limitech zákona, říkat, co chceme, můžeme nakupovat co chceme bez nutnosti vystát si frontu či čekat na nedostupné exotické ovoce a stěžovat si nemůžeme ani na ten prchlivý blahobyt. Náš životní standard je mnohem vyšší, bližší západní Evropě, to platí obecně, i když jsou výjimky.

• Jak fungují česká dezinformační média?

To je ale jen jeden rozměr našich životů. Ten druhý, politický, sociologický, ekonomický a často též psychologický, do něj se opět vedralo rozdělení, světy, které se navzájem nejsou schopny pochopit. Opět nás, jako lidstvo, sžírají pocity nepochopení, závisti, nenávisti a pochybností.

Polarizace společnosti je jasná a drtivá. Podívejme se na některé příklady.

Brexit, Trump a Miloš Zeman

Co mají společného tři volby, které na delší dobu změnily směřování tří národů? Jednoduše byly velmi, velmi těsné a do všech zasáhly dezinformace. Pro odchod z Evropské unie v případě Brexitu bylo 51,89 % lidí, naopak 48,11 % bylo proti. Zvolení Trumpa? To bylo ještě mnohem těsnější. Dostal 46,1 % hlasů, jeho oponentka Hillary Clintonová potom 48,2 %. Vyhrál na státy, ne na hlasy. A konečně, prezidentské volby v ČR v roce 2018? Miloš Zeman vyhrál s 51,36 % hlasů, Jiří Drahoš obdržel 48,63 %.

Často je ale pravda jen jedna, a dbát na to, aby se do povědomí veřejnosti dostala hlavně ona, a ne pravda znásilněná zájmy mocichtivých vládců, byznysmenů a politiků, je důležité.

Příklady, které uvádím, nejsou ojedinělé. Polarizace hlasů, rozdělení národů, regionů a rodin je jasně viditelná a přesahuje hranice jednotlivých států, jde o globální záležitost. Vesnice nerozumí městům, města nerozumí vesnicím a maloměsta nerozumí ničemu a všem; nu, a naopak – je důvod, proč slovo „sociální bublina“ nabralo na takové síly. Každý si žijeme v té své.

Je paradoxem, že internet, veskrze globální technologie, která nezná hranice států a vztahů, tyto sociální bubliny a jisté „uzavření se“ před světem a názory, které se nám nehodí do interního výkladu, ještě podpořil. Díky internetu je totiž neuvěřitelné snadné najít si tu „svou“ skupinu, která nás bude utvrzovat v našem vidění světa, podporovat ho a dávat nám najevo, že my jsme ti „správní“. Přesto, politická polarizace spíše ovlivňuje ty, které nejsou přímo internetu vystaveni – starší jedince s nižším vzděláním.

Často se setkávám s názorem, že lidé si přeci mohou myslet co chtějí, vždyť je to jedno, je to jen jejich hlava, jejich názor, jejich věc. Na jednu stranu nelze proti takovému tvrzení protestovat; samozřejmě, každý má právo na svůj názor, i kdyby byl sebehloupější.

Problém ale spočívá v tom, že když se nesmyslné názory šíří a lidé jsou v nich ještě utvrzováni, mohou znamenat nebezpečí pro celou širší společnost. Nevěříte? Podívejme se na dva problémy: Jeden škodlivý a jeden relativně neškodný.

Placatá Země a očkování

Obzvláště v USA je vcelku populární skupina několika velmi hlasitých individualit, kteří tvrdí, že Země je placatá. V šíření tohoto názoru jim pomáhá hlavně YouTube a sociální sítě, a na nich jejich sociální bubliny. To je relativně neškodné: Takové tvrzení je sice zaostalé, protivědecké a zpátečnické, ale představa, že by někdo kvůli takovému názoru zemřel, je nepříliš realistické.

Oproti tomu se podívejme na bohužel stále rozšířenější akce anti-vakcinačních skupin. Tito lidé tvrdí, že vakcíny způsobují např. autismus (podle jedno jediné, dávno mnohokrát vyvrácené studie) nebo i jiné nemoci.

Takové tvrzení už přímo ohrožuje jedince na životě. Klesá totiž proočkovanost a objevují se vymýcené nemoci – ty jsou nebezpečné jak pro většinovou populaci, tak třeba pro děti, z nichž některé mohou být na očkování alergické. Pokud je proočkovaná naprostá většina populace (mluví se o nějakých 85 až 95 %, někdy i vyšší), pak se nic neděje. Riziko nákazy je zanedbatelné a život pokračuje dál.

S tím, jak ale proočkovanost klesá, se rizika zvyšují pro každého z nás. Vymýcené nebo dnes vzácné nemoci nejsou věcí, nad kterou lze mávnou rukou a říct, že se přes to dostaneme. Jde o nákazy, na které se umírá.

Jak tedy vidíme, ano, občas jsou i zcela hloupé názory v podstatě neškodné, snad kromě toho, že otevírají cestu ještě horším dezinformacím. Jindy ale nepřímo ohrožují na životě naše rodiče, nás a naše děti. Názor můžeme respektovat, přesto však se můžeme snažit ho vyvracet dostupnými prostředky.

Specifickou variantou mylných informací jsou takové zprávy, pro něž se vžil pojem fake news (dříve bychom je nazývaly spíše odrůdou propagandy nebo cíleného šíření lží a poplašných zpráv). Právě ty jsou často důvodem polarizace společností a znovunavrácení studené války, byť už ne nutně mezi Západem a Východem.

Zdroj: Jorgen Haland

Ruský příklad

Návrat studené války, který skvěle ilustrují dezinformační brigády Ruska vedoucí otevřenou informační válku se světem, má dalekosáhlé důsledky. Mezi ty nejlépe viditelné patří „anexe“ Krymského poloostrova, suverénní součásti Ukrajiny, kterou v současnou okupují ruské síly; mimochodem, většina Rusů anexi Krymu podporuje.

Předchůdcem, součástí a následný klimaxem anexe byl a je dlouhodobý informační boj. Ruské páté kolony, pevně integrované do sociálních sítí a hospodských diskuzí evropských, amerických a vůbec celosvětových zemí, rozjíždí mašinérii dezinformací, kterou mohou propagandisté let minulých jen závidět. Česko se tomu nevyhnulo, ba naopak, jak ukazují i naše bezpečnostní složky, jde o vážnou hrozbu, na hrozbu hackování nemocnic Ruskem upozornil třeba NÚKIB.

Skupiny jako IRA – Agentura pro výzkum internetu sídlící v Rusku – jsou známějším prvkem hybridní války, kterou Rusko zvládá tak skvěle. Kremelští trollové ale neoperují jen ze země původu, nýbrž pomocí různých falešných účtů, aktivních „agentů“ – nazvěme je tak pro přesnost i jednoduchost takového označení“ – a naivních, ovlivnitelných uživatelů efektivně šíří lži, které vyhovují světonázoru ruského vedení. Jak efektivní jsou třeba řetězové e-maily nebo falešné účty na sociálních sítích, obzvláště v kombinaci s lidmi, které skutečně revizionistickému výkladu dějin Ruska věří? Velmi.

Ruský imperialismus a jeho zmrtvýchvstání pod vedením Vladimira Putina, o němž nelze než neříct, že je strůjcem v podstatě geniální strategie rozmachu impéria využitím strategicky šířených dezinformací, opět představuje reálné nebezpečí pro svět.

Zdroj: Elijah O’Donnell

Buďme ale vůči Rusku spravedliví: Východní obr, který informační válku zdokonaloval v podstatě celou svojí existenci, nejen během éry internetu, není v této své strategii zdaleka sám. Čína mu zdatně a důsledně šlape na paty, Erdoganovo Turecko předvádí hotové divy a své podoby dezinformací se nevyhýbá ani Evropa nebo Spojené státy.

Tuto hru ale zatím hrají velmi špatně – odhod Británie z EU je toho důkazem, stejně jako vzestup populistických politiků a laciných slibotechen, které opanují politický prostor Evropy, stejně jako opětovné vylézání ze zimního spánku vůdců autoritativních, typu Viktora Orbána.

Studená válka neskončila, studená válka trvá

A jak to spolu všechno souvisí? Jednoduše, pokud si všechny výše vypsané informace a příklady vsadíme do kontextu, získáme ucelený obrázek o záměrném, chaotickém rozdělování společnosti tak, že nikdo neví, co si má myslet, na čí straně stát a co je „správné“ a co „špatné“. Stokrát opakovaná lež se postupně, pomaloučku, polehoučku stává pravdou. Agresivní, nezákonné zabrání Krymu stává se ruským právem, Erdoganův příklon k nacionalisticko-náboženské formě vlády a bojkotu NATO promění se v posílení tureckého národnostního cítění a car Vladimir Putin zdá se na oko stále být demokratickým prezidentem.

A v tom skrývá se ono nebezpečí, které hrozí přerůst v globální konflikt. Lidstvo nesmí dopustit žádnou další velkou válku, ani rozdělení populací do takové míry, aby hrozila občanská válka. USA se nedávno ocitly na pokraji takové hrůzy, a to nejen z důvodu své složité historie, ale i vlivem dezinformací. Oč by vypadaly současné Spojené státy jinak, kdyby nebyly líhní dezinformací v novinách a na sociálních sítí, jež podporuje sám prezident? Kdyby největší média v zemi nebyla stranická a nešířila informace v kontextu, jaký jim vyhovuje? Nespekulujme zbytečně, ale zamysleme se nad tím.

Zdroj: Kyle Glenn

Rusko není nepřítelem, Čína není nepřítelem, USA nejsou nepřítelem, Evropská unie není nepřítelem; všude jsou jen lidé, kteří chtějí žít své životy, jak nejlépe mohou, a vlivem řady faktorů podléhají propagandě, ať už cílené či nechtěné.

Jaké je řešení? Bude to znít otřepaně, ale jediným skutečným řešením informační války, a potažmo tedy transformované studené války, která místo rozměru Západ vs Východ smazává hranice konfliktu a přesunula se i do prostoru digitálního, je vzdělání. Edukace nejen základních faktů, které nám učitelé vecpávají do hlavy na školách základních a středních, ale především výuka logiky, myšlení, digitální gramotnosti a ověřování výuky.

Tedy něco, v čem naše školství žalostně a fatálně selhává: Něco, na co očividně nestačí, opět z celé řady důvodů.

Často proto nezbývá než vzdělávat se sám. Nechat svou mysl otevřenou, diskutovat s protistranami, vyvracet omyly a nepravdy a trpělivě se celý život učit.

• Polopravda horší lži: Jak rozpoznat lež a manipulaci s informacemi na internetu?

Pravda není jen jedna, říká se, a někdy tak tomu skutečně je. Často je ale pravda jen jedna, a dbát na to, aby se do povědomí veřejnosti dostala hlavně ona, a ne pravda znásilněná zájmy mocichtivých vládců, byznysmenů a politiků, je důležité.

Vzdělání nás může zachránit od studené války tak, jako nás před třemi desítkami let zachránily revoluce roku 1989. Je to ale jen na nás a na naší volbě.

Komentář