Rakousko-americká herečka Hedy Lamarr se, vpravdě, oproti ostatním jménům v naší sérii neznámých velikánů liší: Není totiž neznámá.
Proslavila se ovšem jinak, a to jako jedna z nejkrásnějších hereček v historii, jejíž kariéra započala v meziválečném Československu.
Neznámá dnes už není ani její práce na rádiově řízeném navádění torpéd spojeneckého vojska za 2. světové války využitím přenosové metody FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum), stále však stojí spíše v okrajovém zájmu veřejnosti. Americké námořnictvo nakonec koncept nevyužilo.
Je důvod, proč Hedy Lamarr patřila mezi sexuální symboly 40. let.
Méně známý už je ale fakt, že technologie prvně navržená Hedy Lamarr se v upravené podobě využívá ve stále populárním standardu bezdrátové komunikace Bluetooth a objevoval se i ve starších verzích Wi-Fi – a stojí na ní GPS. FHSS totiž umí napomoci bezpečnější komunikaci zařízení a je základem pro technologii CDMA, která je pro fungování GPS nezbytná.
Podívejme se nyní blíže na dlouhý život této výjimečné ženy, která dokázala ohromit nejen svou přirozenou krásou, ale také brilantním intelektem. Podívejme se blíže na její životní příběh – a hlavně na technologie, bez nichž si dnes jen těžko dokážeme představit bezdrátovou komunikaci.
Mladá kráska v Československu
Hedy Lamarr se narodila 9. listopadu 1914 ve Vídni, jen několik měsíců po započnutí války, která ukončí všechny války, jak byla v té době 1. světová válka občas označována. Otec pocházel z halyčské židovské rodiny a byl úspěšným bankéřem; matka byla pianistka a pocházela z Budapeště. V mnohonárodnostní Rakousko-uherské monarchii nešlo o nic neobvyklého.
Už jako dítě prokázala Hedy Lamarr, tehdy ještě známá jako Hedwiga (Hedy) Kiesler, zájem o divadlo, film a obecně hraní. Jako dospívající slečna chodila na lekce herectví v metropoli první Rakouské republiky, kde také dostala své první, prozatím zcela nevýznamné, role.
V roce 1933, ve svých 18 letech, dostala Hedy Kiesler roli v enormně úspěšném československém filmu Extase. V té době vysoce kontroverzní snímek Gustava Machatého (zobrazoval kupříkladu pohled na ženský obličej při orgasmu) způsobil po celém světě velký ohlas, Adolf Hitler ho v Německu zakázal, papež Pius XII. odsoudil a ve většině zemích byly některé scény vystřiženy. Sama Hedy Kiesler měla dle dostupných informací spíše negativní přístup k výslednému snímku, režisér a producent k ní zřejmě nejednali na přímo. Film ji, nicméně, proslavil.
Další nárůst popularity jí dopřála divadelní hra Sissy z roku 1933 o rakouské císařovně Alžbětě. V té době se do ní zamiloval šarmantní zbrojní magnát Friedrich Mandl, tehdy jeden z nejbohatších mužů v Rakousku s vazbami na italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho a později i na Adolfa Hitlera. Stále teprve osmnáctiletá Hedy Kiesler mu po čase podlehla a vdala se za něj. Bylo mu v té době 33 let.
Hedy Lamarr ve filmu Comrade X po boku Clarka Gablea
Ve své autobiografii ho Hedy Lamarr označila za manipulátora, který se snažil ovládat její život a zakazoval jí pokračovat v herecké kariéře; ve svém domově byla spíše vězněm než manželkou. Proto se nakonec rozhodla z Rakouska utéct a svého manžela nechat daleko za sebou.
Ač jinak negativní postava v jejím životě, byl to on, kdo ji vodil na obchodní setkání a konference, kde se poprvé setkala se světem technologií a vědy – světě, v němž později nechá nesmazatelnou stopu.
Z Londýna do Hollywoodu
V roce 1937, po čtyřech letech manželství, se jí podařilo uniknout do Londýna. Zde se setkala s šéfem studia MGM, Louisem B. Mayerem, který ji nabídl práci herečky a přemluvil ji, aby si změnila jméno – pověst „ženy z Extase“ by v konzervativních Spojených státech Amerických nebyla ke škodě. Vybrala si přízvisko Lamarr, podle krásné femme fatale němých filmů, Američance Barbaře La Marr.
Film Bombshell: The Hedy Lamarr Story z roku 2017 vykresluje herečku v dosud zřejmě nejrelevantnějším světle – 17 let po její smrti.
V roce 1938, kdy ji Mayer protlačil do Hollywoodu, jí představoval jako „nejkrásnější ženu světa“. Herecká kariéra se Hedy Lamarr rozjela: Zahrála si nejprve ve filmu Algiers (1938), Boom Town, Comrade X (1940) nebo třeba Crossroads (1942). Mezi největší hity v této éře amerického filmu patřil snímek White Cargo.
Slavná herečka v té době bodovala hlavně svou vizáží. I přes klíčové role toho často ve filmech mnoho nenamluvila: Jejím archetypem byly exotické krásky; svůdné a provokativní ženy. Možná i proto, spekulují někteří současní autoři, se začala věnovat vědě.
Od války k bezdrátu
Nechme ale už hereckou kariéru naturalizované Američanky být. Je sice nadmíru fascinující, ale jde o téma, jemuž se věnovali už mnozí, stejně jako hypnotické kráse Hedy Lamarr; její mozek je přitom neméně pohlcující.
Formální vzdělání nikdy neměla – učila se sama. Její kreativní a přirozeně talentovaná mysl vymýšlela vynálezy typu zlepšených semaforů nebo tabletky, které by se rozpustily ve vodě a vytvořila sycený, perlivý nápoj. Nikdy nepřestala vynalézat, ač jen málokteré z jejích vynálezů se dočkaly pozornosti; což je možná na škodu, se „zlepšováky“ neskončila ani ve stáří.
Jeden z mála lidí, kteří rozpoznali její talent, patřil byznysmen v leteckém odvětví Howard Hughes. V té době nebylo jednoduché být ženou a provozovat reálnou vědu: Nezapomeňme, že se nacházíme v období těsně před a během 2. světové války, kdy bylo postavení žen ve společnosti stále zcela odlišné. Podle Hughese sledovala Hedy Lamarr chování nejrychlejších ptáků a ryb a poznatky aplikovala do vylepšení tehdejšího designu letadel. Jednoduché? Ano, ale nesmírně efektivní metoda. Hughes ji označil za génia.
Během války si Hedy Lamarr našla informace o rádiově řízených torpédech. Tehdy nová technologie šla ale snadno zmást a rušičky nebyly příliš vzácné. Po čase ji napadla právě metoda FHSS, která by dokázala problém vyřešit a účinek rušiček minimalizovat pomocí bezpečnější komunikace – a také zamezit samotnému zpozorování projektilů na radarech. Jeden z jejích přátel, pianista a skladatel George Antheil, jí pomohl vynalézt zařízení pracující na stejném principu využitím miniaturizovaného piana. Výsledný design si nechali patentovat. Na vynálezu pracovali 2 roky, od léta 1940 do srpna 1942. Patent z 11. srpna je podepsán jménem Hedy Kiesler Markey, pod příjmením jejího tehdejší manžela (měla jich celkem 6. Nejdéle byla s W. Howardem Leem, celkem 7 let).
Zdroj: Encyclopaedia Britannica
Patent Hedy Lamarr a George Antheil získali, ale americké námořnictvo bylo v té době notoricky nepřístupné pro nové nápady; to tehdy zjistila i řada dalších vojenských inovátorů. Řešení navíc bylo technologicky poměrně náročné na implementaci, což už tak rychle se rozvíjející armáda nestíhala.
Ale dočkala se alespoň částečně ocenění z řad armády, a to ještě za svého života: V roce 1962 využilo námořnictvo jejího patentu (během kubánské krize za studené války), přičemž jej zároveň vylepšilo. V pozdějších desetiletích 20. a 21. století byla prospěšnost a halvně funkčnost její teorie mnohokrát formálně potvrzena.
Příliš krásná vynálezkyně
„Mozky lidé jsou zajímavější než jejich vzhled, řekla bych,“ prohlásila stárnoucí hvězda v roce 1990. V autobiografickém dokumentu zase popisuje prostou brilantnost své mysli: „Vynalézat je pro mě jednoduché. Na nápadech nepracuji, přichází ke mně samy.“
Hedy Lamarr ve filmu A Lady Without Passport Zdroj: Metro-Goldwyn-Mayer
To, jak málo známý je vynález Hedy Lamarr za 2. světové války mimo jiné ukazuje, jak svět – USA nevyjímaje, obzvláště Hollywood – tehdy chtěl na ženy nahlížet. Šlo především o vizuálně krásné objekty, které lákají tělem, sensuální mystikou a sexualitou, ale v podstatě jde o jednoduché bytosti, takové, které se nemusí příliš zaobírat věcmi typu věda. Tento stav mysli se postupně a relativně rychle zlepšoval, ale u filmové hvězdy byla inteligence přesto tabu. Jejím úkolem bylo stát před kamerou a vypadat hezky: Představa, že tato výjimečná kráska ještě dokázala předčit leckoho v technických znalostech a nápadech byla tehdy až příliš.
I proto se o FHSS začalo mluvit pořádně až v devadesátých letech, jen několik let před jejím úmrtím. To, že sama chtěla točit a režírovat filmy, rovněž vyplynulo na povrch až o mnoho let později; alespoň však už v roce 1946 založila poměrně úspěšnou produkční společnost.
V roce 1997, tři roky před smrtí, se jí alespoň dostalo částečného zadostiučinění. Stala se historicky první ženou, která obdržela BULBIE Gnass Spirit of Achievement Award; obdobu Oskara pro vynálezce. FHSS se stalo základem technologie CDMA, na níž stojí celý systém GPS a komunikačních protokolů.
Hedy Lamarr v trochu jiném než hereckém prostředí. Zdroj: Vanity Fair
Hedy Lamarr se často uzavírala do sebe i v mládí, ke sklonku života pak s okolním světem komunikovala prakticky jen pomocí telefonu, i se svými dětmi a blízkými přáteli. Na telefonu klidně strávila šest nebo sedm hodin denně, ale osobně se nevídala skoro s nikým.
Zemřela 19. ledna 2000 v 85 letech, ne zcela doceněná – jako krásnou ženu a herečku ji znali mnozí, ale jako skvělou vynálezkyni moc ne. Pomozte nám to napravit, a pokaždé, když použijete Bluetooth, Wi-Fi či GPS, vzpomeňte si, že i jedna výjimečná žena měla ve vývoji těchto technologií zásadní roli.
Další Neznámí velikáni:
Hlavně, že se „oženila za něho“
Opraveno, díky za Váš postřeh.