Hraje si lidstvo na Boha? Právě nad tím se zamýšlí Vint Cerf: spoluvynálezce protokolu TCP/IP a viceprezident Googlu, označován za jednoho z otců zakladatelů internetu. Stvořit umělý „život“ zatím neumíme, ale nemáme od toho daleko, soudí.
V roce 2016 se podařilo Craigu Venterovi a jeho týmu v Synthetic Genomics stvořit formu života nazvanou JCVI-syn3.0. Pod tímto lehce krkolomným jménem se skrývá syntetický genom, tvořený pouhými 473 geny. Díky tomu vědci lépe chápou, k čemu jednotlivé geny slouží – byť mnohé stále zůstává záhadou.
Problém je také v souvislostech: je zatím téměř nemožné odhadnout, jak na sebe vzájemně geny působí.
Venterův výzkum následoval dva roky po průlomu v Romesbergově laboratoři v Kalifornii, kde se Floydu Romesbergovi podařilo vytvořit XNA – umělou alternativu k DNA.
Genetické modifikace u ještě nenarozených dětí
Zajímavé úspěchy má také CRISPR: nástroj na úpravu genů, schopný vkládat sekvence DNA na vybraná místa v genomu.
Podle Cerfa to znamená, že v roce 2019 se musíme zamyslet nad etickými otázkami, které provází nejen vznik umělých forem života, ale také úpravy těch přirozených.
A s tím nelze než souhlasit. Genetické inženýrství je stále velice kontroverzní téma. Jistě, modifikace se provádí už desítky let a neznámé není člověku ani klonování, ale od počátku provází tento mladý obor notná skepse. Obzvláště z náboženských kruhů slyšíme o hraní si na Boha a velké množství mýtů panuje například u geneticky modifikovaných potravin, tzv. GMO. Přestože podle naprosté většiny vědců nepředstavují GMO pro člověka hrozbu, veřejnost bývá výrazně skeptičtější.
První naklonovaná ovce, slavná Dolly. Zdroj: Roslin Institute, The University of Edinburgh
U genetických modifikacích člověka je tato diskuze ještě mnohem závažnější. Dlouhodobě se mluví o možnosti genetické úpravy lidských embryí: aby se kupříkladu předešlo život ohrožujícímu stavu, nebo se odstranila velmi vysoká pravděpodobnost budoucího výskytu rakoviny nebo jiných nežádoucích nemocí.
Jde ovšem o morálně ošidné téma: kde stanovit hranici, co je ještě rozumná úprava, a co už je příliš? Jak moc si můžeme dovolit člověka či zvířata „upravit“, jak se nám zlíbí? A jaké mohou být důsledky takových činů?
Vznik technologiemi umožněného, zcela nového druhu života, nebo i výraznější úpravy stávajícího, je stále ještě daleko: ale už nikoli bláznivým sci-fi snem vášnivého spisovatele, nýbrž realitou budoucnosti. Je téměř jisté, že tohoto stupně vývoje dosáhneme; otázkou však je, jak s ním naložíme. Svět bez genetických defektů zní na první pohled dosti příjemně; jen pozor na to, abychom nespustili lavinu, kterou už nezvládneme zastavit.
Zdroj: Vint Cerf, Wired
