Proxima Centauri je naše nejbližší „hvězdná sousedka“ – tato sluneční soustava s hvězdou typu M (červený trpaslík) se nachází jen asi 4,24 světelných let daleko od Země.
Ačkoli červení trpaslíci nebývají považování za vhodné kandidáty, kde hledat potenciální obyvatelné planety – jejich obyvatelná zóna je hvězdě blíže než u hvězd typu našeho slunce, a není ani jisté, že mohou na takových planetách vzniknout podmínky pro život – Proxima Centauri v roce 2016 astronomy překvapila.
Umělecká představa exoplanety s měsíci u červeného trpaslíka. Zdroj: D. Aguilar / Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics
Zjistili totiž, že se v očekávané obyvatelné zóně červeného trpaslíka se nachází planeta, která je alespoň vzdáleně Zemi podobná. O exoplanetě prozatím katalogované jako Proxima-b toho ale víme jen málo: Neznáme, zda a jakou má atmosféru, což je pro posouzení potenciální obyvatelnosti kritické.
Proč nepoznáme atmosféru?
A bohužel není pravděpodobné, že se to v nejbližší době dozvíme. Jak upřesňuje studie vedená astrofyziky z Chicagské univerzity ve spolupráci s NASA, Proxima-b byla detekována pomocí Dopplerovy spektroskopie (měření radiálních rychlostí) 3,6metrovým ESO dalekohledem observatoře La Silla.
Ilustrace červeného trpaslíka. Zdroj: NASA-GSFC/S. Wiessinger
Tato metoda využívá rotace planet kolem hvězd, při které lze zjistit kupříkladu působení gravitace a spočítat tak hmotnost exoplanety. Ta se v případě Proximy-b pohybuje mezi 1,24 násobkem Země a více než dvojnásobkem zemské hmotnosti.
V roce 2020 existenci exoplanety opět potvrdil dalekohled, tentokrát Very Large Telescope a jeho nástroj s chytlavou zkratkou ESPRESSO (Echelle SPectrograph for Rocky Exoplanet and Stable Spectroscopic Observations).
Obyvatelná zóna dle současných odhadů – a i „neoptimistická“ část je příliš optimistická, zdá se. Zdroj: Chester Harman (CC BY-SA 4.0)
Většina známých exoplanet je detekována takzvanou tranzitní metodou (detekovatelný úbytek světla z hvězdy vlivem planety, která kolem ní obíhá); ta ale není u červených trpaslíků příliš efektivní, neboť zkrátka nejsou dostatečně zářiví. I proto astronomové využili Dopplerovy spektroskopie.
Problematické konkrétně u Proxima Centauri je také to, že hvězda je poměrně aktivní s častými solárními erupcemi, což ještě ztěžuje detekci tranzitní metodou. A protože atmosféra se nejlépe určuje právě při tranzitivní detekci, budeme si muset na posouzení obyvatelnosti Proximy-b počkat.
Zdroj: ESA, NASA, S. Beckwith (STScI) and the HUDF Team, Northrop Grumman Aerospace Systems / STScI / ATG medialab
Mise k sousední hvězdě? Spíš ne
Pomoci by mohla buď mise na Proxima Centauri (zatím nepravděpodobná, je to na poměry člověka obrovská vzdálenost a není ani jasné, jak by se dala přesně technologicky provést), anebo příští generace dalekohledů, jež by umožnily přímé pozorování. Pomoci by mohl dlouho odkládaný Vesmírný dalekohled Jamese Webba, na nějž se všichni těšíme.
Uvidíme. Naděje na obyvatelnost Proximy-b si zbytečně nedělejme, je to opravdu mizivá šance, ale na další vývoj v oblasti objevování kosmu se těšme.
Zdroj: via Universe Today, ArXiv
