Rychlý rádiový záblesk, ve zkratce FRB, je dnes již dobře známý astronomický jev, kdy se uvolňuje obrovské množství energie ve formě rádiového záření, které jsme schopni na Zemi zachytit: Pozorujeme ho jako záblesk v rádiovém spektru.
Nejedná se tak o žádný důkaz mimozemské civilizace nebo jakékoliv jiné entity ve vesmíru; jde zkrátka jen o vyzařování obrovského množství energie najednou. A letos v dubnu se vědcům poprvé v historii podařilo zachytit FRB pocházející z naší vlastní galaxie, Mléčné dráhy.
Astronomové rychlé rádiové záblesky zachytili teprve po přelomu tisíciletí; už tehdy měli tu hypotézu, že jde o energii vyzařovanou takzvanými magnetary, neutronovými hvězdami s extrémně silným magnetickým polem, jejichž rozpad doprovází těžko představitelné, obří emise elektromagnetického záření, rentgenového a gama záření, a právě rychlých rádiových záblesků.
Obrovská energie neutronových hvězd
Neutronové hvězdy samy jsou pozůstatky hvězdy, která se stala supernovou, a její jádro implodovalo. Nové poznatky nyní zvyšují pravděpodobnost, že vědci měli pravdu: Série zaznamenaných FRB pochází zřejmě z magnetaru SGR 1935+2154, nacházejícího se „pouhých“ 30 tisíc světelných let daleko od Země. Kanadský rádiový teleskop Canadian Hydrogen Intensity Mapping Experiment (CHIME), který zvládl fenomén zaznamenat nejlépe, dosáhl hranice svých možností, takže zdroj záblesků nelze potvrdit definitivně.
Vědci zároveň stále netuší, jak FRB vznikají. Jednou z hypotéz je masová interakce elektronů s magnetickým polem magnetaru – to by byl podobným princip, jakým vytváříme rádiové vlny tady na Zemi. Astronomové však potřebují více údajů, aby mohli teorii potvrdit. Vesmír je pro nás stále velkou neznámou, a obzvláště objekty, k nimž se nedokážeme přiblížit.
Jako první o fascinující události informovalo MIT, nové informace se objevují postupně. Bude trvat ještě mnoho let, či spíše desetiletí, než tajemným „vesmírným rádiovým signálům“ plně porozumíme. Už teď ale víme, že ty, co jsme dosud zaznamenali, pochází spíše z přirozeného chování vesmírných objektů, a nejsou dílem vzdálených civilizací.
Na otázku, zda jsme ve vesmíru sami, odpovědět nedokážeme. A je pravděpodobné, že v naší době ještě nebudeme schopni něco takového potvrdit.
Možností, kde a jak by mohl život vzniknout, je hodně. Je Země skutečně tak unikátní? Nebo je jen jednou z milionů? Jsou tu jiné pokročilé civilizace, nebo se život nikde nevyvinul tak, jako v naší sluneční soustavě?
Jde o otázky, které inspirovaly již tisíce vědců, umělců a vynálezců. A možná, jen možná, jsou tyto otázky důležitější než odpovědi na ně.
Zdroj: MIT