Tito dva obři sociálních médií se nejsou schopní dohodnout. Obě firmy si v informační válce vedou velmi špatně, ale každá svým specifickým způsobem. Proč? A jak? Podívejme se na celý problém trochu jinak.

Zatímco Facebook dlouhodobě odmítá mazat očividně lživé příspěvky, případně i ty, co spadají do propagandy nebo polopravdy (obzvláště u politiků), Twitter dělá pravý opak; i když i on jen velmi vzácně smaže příspěvky z platformy kompletně.

Facebook občas upozorní, že něco nemusí být pravda, ale je to minimální zlomek všech příspěvků; Twitter upozorňuje o něco častěji, ale obvykle také přečíst nechá, hlavně, pokud je osobnost usvědčená ze lži slavná. Příklad: Na Facebooku by prošla lež Andreji Babišovi i mně; na Twitteru by mi neprošla, ale Andreji Babišovi pravděpodobně ano, avšak s vyskakujícím upozorněním, že nemusí jít o pravdu.

Cenzura vs svoboda slova? Nikoliv

Proč to tak je? Ani u jednoho ze sociálních obrů nejde o politiku. Ačkoliv Twitter je na politice založen a Facebooku prospívá, reálně jim jde jen o to, co každému dobrému podniku. Peníze.

Twitter si může dovolit více obsah kontrolovat, protože má daleko méně uživatelů; má možnost alespoň trochu zasahovat do toho, co lidé na platformu Jacka Dorseyho přispívají.

Facebook má přes 2 miliardy uživatelů. Pravda je taková, že Facebook už zkrátka ani není fyzicky schopen kontrolovat, co lidé na platformu dávají – je jich moc a ani automatizovaná, ani reálná, lidská kontrola není schopná celý kolos patřičně prohlížet.

Oba servery se také nechtěně ocitají uprostřed boje o internet, mezi pomyslnou a hojně propagovanou „válkou mezi cenzurou a svobodou slova“. Ale to je jen mylný popisek. Na svobodu slova na sítích šlapou jen vlády, ne sociální sítě; ty se tomu už z principu vehementně brání, protože jim to ubírá na legitimitě a oblíbenosti.

Obliba je další problém. Facebook je veskrze neoblíbený, po Twitteru neštěkne pes kromě celebrit, politiků a lidí, které je zde sledují. Nemohou si dovolit proti sobě poštvávat uživatele.

Sociální sítě se zkrátka svými činy – byť zcela neúmyslně – ocitli uprostřed úplně jiného jevu, než jakým je pouhý boj mezi cenzurou a svobodou slova. Ne, sociální sítě se především staly hlavní platformou informační války mezi zeměmi, mezi zájmovými skupinami, mezi všemi.

Zuří válka informací

Ono celkově, pojem „svoboda slova“ je v současné době chápan dost nepatřičně – totiž, každý ho vnímá jinak. Někdo jako právo říct, co chci, nehledě na následky (což je zcela špatně); jiný jako možnost se svobodně vyjadřovat v rámci demokracie a stávajících zákonů, tak, abych svými vyjádřeními nepoškozoval jiné (což už je blíž).

Jenže zkuste tohle dodržovat u sociálních sítí, když má ještě každá země jiné zákony a některé nemají ani tu demokracii. Čínské sociální sítě, na nichž je něco jako svoboda slova neexistující nebo jiné sítě v pseudo-demokratických zemích, kde špatné vyjádření na stranu státu může stát uživatele život, ty podobnou škatulku ani neznají.

Ne, pro sociální sítě je zatím finančně výhodnější obsah nijak nekorigovat, nebo přinejmenším ne až tak moc, což Facebook správně odhadl. Ale to nevydrží dlouho – časem budou muset stanovit správná pravidla, taková, která budou srozumitelná pro všechny. Jistě, obě platformy mají své podmínky, ale ty tohle upravují dost nesměrodatně. Zatím jen tak balancují na hraně útesu a čekají, jestli spadnou nebo jestli nějakým zázrakem vydrží stát.

Do té doby – nenechte se zmást. Tohle není boj za svobodu slova nebo proti cenzuře, tohle je zkrátka jen jedno z bojišť informační války, mezi mnoha stranami, přičemž každá má svoji agendu a všechny chtějí vyvolat zmatek a chaos.

Protože nikdy není snazší než ovládat veřejné mínění než ve chvíli, kdy chaos vládne internetem.

Komentář