Vypuštěné v roce 1977, sondy Voyager 1 a 2 patří mezi největší úspěchy americké kosmické agentury.
Je tomu už 45 let co Voyager putuje naší sluneční soustavou; jeho původním cíle bylo studovat plynné obry Jupiter a Saturn spolu s jejich mnoha měsíci. Nyní je již výrazně dál – za oběžnou drahou Pluta – a pokračuje dál.
Tak tady byl Voyager 1 v minulém roce, spatřila ho jiná sonda New Horizons. Také ho nevidíme, ale je tam. Zdroj: NASA/Johns Hopkins APL/Southwest Research Institute
Kontrolní systémy sondy pravidelně posílají zpět do NASA telemetrická data, z nichž lze odvodit lokaci sondy; v posledních dnech ale nedávají smysl. Jsou nepřesná a občas až náhodná, což napovídá přítomnost neznámé anomálie, chyby v systému.
Dlouhé putování Voyagerů
Sonda je jinak v překvapivě dobrém stavu, její signál je silný a vědci nezaznamenali ani žádné větší softwarové chyby, které by sondu automaticky přepnuly do nouzového režimu. Ostatní systémy sondy rovněž fungují v pořádku, a vědci hledají důvod, proč systém AACS – attitude articulation and control system – posílá nesmyslná data.
Voyager 2, sesterská sonda vypuštěná ve stejném roce a dosud jediná sonda, která proletěla kolem Uranu a Neptunu, je prozatím naprosto v pořádku.
Sonda z profilu. Zdroj: NASA/JPL-Caltech
45leté sondy přežily daleko déle, než inženýři NASA předpokládali. Nyní se již dostávají do mezihvězdného prostoru, kde je všudypřítomná vysoká radiace, což může komunikaci narušovat. Žádný jiný člověkem postavený objekt se nikdy tak daleko nedostal.
Komunikace s Voyagerem 1 je obtížná, nachází se asi 23,3 miliard kilometrů daleko od Země. Trvá dva dny, než se vrátí reakce sondy na ping z řídícího střediska NASA.
NASA plánuje problém s komunikací pokud možno vyřešit, a to změnou v softwaru nebo využitím náhradních hardwarových systémů sondy. Pokud to nepůjde, bude se muset NASA „přizpůsobit“.
Plutonium pohání sondy i rovery
I tak bude ale řešení jen dočasné. NASA s oběma sondami za několik let ztratí schopnost komunikovat, neboť jim pomalu dochází zásoby energie. Obě sondy pohání plutonium-238, radioaktivní izotop plutonia s poločasem rozpadu 87,7 let. Vědci NASA předpokládají, že do několika let nebude mít ani jedna ze sond dostatek plutonia na to, aby mohly nadále komunikovat se Zemí.
Příprava na start Voyageru 1. Raketa Titan/Centaur-6 vynesla z komplexu 41 v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě sondu do vesmíru 5. září 1977. Tato fotka je z příprav v lednu téhož roku. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/KSC
Poletí samozřejmě dál, pokud se s něčím nesrazí, ale komunikace nebudou schopny. Nejbližším cílem NASA je zajistit, aby sondy dále posílaly data o pozorováních v mezihvězdném prostoru alespoň do roku 2025 a ideálně ještě déle.
Plutonium-238 se jako energetický zdroj pro sondy používá dodnes, Američanům ho dlouho dodávalo Rusko, než v roce 2015 smlouva skončila – poté začalo americké Ministerstvo energetiky vyrábět plutonium-238 v laboratoři Oak Ridge.
Plutoniem je poháněný kupříkladu také rover Perseverance a sondy Cassini a New Horizons.
